Rozhovor před bitvou s Mírou Brožem: O Eckerlinovi, Edenu, konci kariéry, psychice nebo hejtrech

Miroslava Brože čeká ve Frankfurtu hlavní zápas s místní hvězdou Christianem Eckerlinem. Inkvizitor před bitvou promluvil o svém soupeři, o případném zápasu v Edenu, o psychickém nastavení, nervozitě, hejtrech a dalších tématech.

Foto: OKTAGON MMA

Čeká tě souboj s Eckerlinem na jeho půdě. Jak moc tě dokáže ovlivnit, když cítíš, že je obecenstvo na straně soupeře?

Já mám obrovskou výhodu, že to znám z hokeje. Například když jsme přijeli do Kanady do vyprodaný haly – to jsme byli menší, do osmnácti let –, tak jsem tohle zažil, a naopak já jsem takový typ… já se na to strašně těším.

Myslím si, že budu podceňovanej, myslím si, že mě všichni vypískaj, po dlouhý době mě pasujou do role outsidera. Já jsem vždycky musel něco dokazovat, ale za prvý končím pomalu kariéru a za druhý si to fakt užívám. Já ty lidi vidím spíš jako obrovský pozitivum. Mně je jedno, jestli fandí mně nebo protivníkovi, mně jde o to, že tam ti lidi jsou, ten hype tam je a pak už záleží stejně jenom na nás dvou.

Posledním Eckerlinovým pokořitelem byl Leandro „Apollo“ Silva. Inspiruješ se něčím z jejich zápasu?

Spíš ne. Apollo je zápasník s pozitivním skóre v UFC a je jinde, je to úplně jinej zápasník než já, a navíc můj trenér David Vyvážil vždycky říká, že celá naše taktika skončí mezi šatnou a klecí.

Jak říkám, jestli mám jeden dva zápasy, chci si je pořádně užít. Všichni se mě ptaj, co by kdybych vyhrál, ale já jsem na tom zdravotně špatně a budu rád, když to vůbec dojedu.

Kde má podle tebe Eckerlin slabiny?

On je velice dobrej zemař, utáhl Palaiologose, nějaký ty škrcení má dobrý. Co jsem slyšel od kluků, co s ním trénovali, tak to RNC (rear naked choke) má fakt dobrý. Stephan Pütz dělal nějaký rozbor a myslí si, že by mě mohl uškrtit, i když mě nikdy nikdo neutáhl – z pětačtyřiceti zápasů jsem nikdy neprohrál na submisi. Má dobrou přední ruku, kombinaci přední zadní, ale myslím si, že jsem větší srdcař. Myslím si, že celkově moje výhoda bude v tom, že mě bude podceňovat. Je doma, myslí si, že má hype a že mě přejede, ale nevím, uvidíme.

Eckerlin má přece jen na kontě těch výher na submisi dost. Driluješ na něj zem víc než jindy?

Já tady mám Romana Čedíka, to je black belt, teď ho dokonce páskovali v Brazílii, je hodně tvrdej. Trénuju s Davidem Kozmou, trénujou tu Matúš Juráček, David Hošek. Jezdí k nám Steven Krt a další kluci, plus já občas někam vyjedu, takže samozřejmě to trénuju, ale je to takový specifický. Vždycky se na někoho můžete připravovat a stejně to je pak úplně jedno. Skončíte v nějaké pozici, taky záleží na fýze, záleží na rozpoložení, záleží na začátku zápasu, je to strašně složitý.

Eckerlin říká, že byl vždycky víc bojovník než fotbalista. Máš to stejně, pokud jde o hokej a MMA?

Když to celkově shrnu, tak zápasím dýl, než jsem hrál hokej a musím říct, že si žiju svůj sen, takže asi ten bojovník ve mně převažuje, ale tím, že jsem pořád u toho hokeje, tak mezi tím tak proplouvám. Jenže už to přesáhlo nějakou únosnou mez a tím, že jsem na dvou židlích, je to strašně náročný. Od pěti od rána do jedenácti do večera je to furt něco a už prostě nežiju život.

Eckerlin začal s boxem kvůli výbušnosti, co k bojovým sportům přivedlo tebe?

Já jsem měl takový divoký období, když jsem skončil s hokejem, hodně jsem se rval a bavilo mě to, už odmala. Bavily mě filmy s Van Dammem a já to chtěl dělat, už když jsem hrál hokej, ale Vláďa Růžička, který nás tenkrát trénoval, to věděl a řekl mi, že jsem magor a nedovolil mi to. Já byl docela šikovnej a měl jsem slušně našlápnuto, a kdybych se nezranil, vypadalo to i na draft a měl jsem ve smlouvě, že kdybych se zranil při jiném sportu, tak mi hrozily i milionový pokuty, takže jak jsem skončil, byla to pro mě jasná volba.

Tys řekl, že by sis poslední souboj kariéry chtěl dát v Edenu. Máš představu o soupeři?

To bylo moje hodně velký přání, to jsem řekl ještě před Crosbym. Řekl jsem, že pak dám Eckerlina, když to zvládnu, a pak že bych se chtěl rozloučit v Edenu, ale já si myslím, že zdravotně nejsem absolutně schopnej to stihnout. To je měsíc po Eckerlinovi, a když se podíváte na nějaký můj zápas, tak já jsem vždycky rozbitej. Tím, jak zápasím a jaký mám přístup k tomu zápasu, jak tam nechávám fakt všechno, tak budu úplně zbitej a pochybuju, že bych se dal za měsíc dohromady.

V hlavě ale mám jedno jméno, s kterým bych to chtěl ukončit – jak říkám, může se stát cokoli a tohle může být můj poslední zápas – ale rozloučit bych se chtěl s Robem Pukačem, protože máme nedokončený zápas. Nechci si s*át do huby, ale pokud ten rozlučkový zápas mít budu, chtěl bych ho mít v Praze – já sice říkal, že bych s ním šel i v Bratislavě, ale pokud by to byl můj poslední zápas, tak bych chtěl spíš, aby to bylo doma – chci se rozloučit a šel bych s nim.

Samozřejmě záleží, kdy a kde, protože pokud nebudu ready v Edenu, tak nebudu mít rok zápas, budu mít rok pauzu, protože se potřebuju dát dohromady a doktoři mi řekli, že si musím deset měsíců dát pauzu. Jediná šance je, že bych po tomhle zápase nebyl tak rozbitej, ale to si myslím, že nepřipadá v úvahu. A pak buď Eden příští rok nebo O2 arena, anebo už taky nic.

Koho považuješ za nejtěžšího soupeře kariéry?

Milan Ďatelinka byl fakt dobrej, ale zas to bylo o jedný dobrý trefě, kterou jsem sežral. Ale Jungwirth rozhodně, ten je jeden z mála, co mě přefýzoval, což jsem ocenil v tom zápase, že jsem musel jít fakt na dno.

Musím říct, že mě hrozně teď překvapil ten Crosby, já ho tam trefoval, i čistýma zvedákama, a on toho ustál hodně a byl dost tvrdej, takže ten byl taky nepříjemnej. Všichni ti soupeři byli kvalitní, ale někdo vám typově sedí víc a někdo míň.

Může bejt frajer fakt dobrej, ale vy mu tím svým stylem nesedíte a on vám sedí a může to být horší, ale paradoxně vám to sedne a můžete vyhrát. A zase obráceně můžete dostat zápasníka, který nemá vaše kvality, ale je tak zvláštní, dělá tak divný věci, že vám to prostě nesedí a člověk může prohrát.

Velkým tématem ve sportu je správné nastavení a obecně psychika. Jak ses v průběhu kariéry vypořádával s nervozitou a s prohrami?

Já měl největší problém po Ďatelinkovi a po Belem. V amatérech jsem měl asi dvaadvacet zápasů, z toho dvacet výher a v profi jsem měl osm nula a přišla prohra s Ďatelinkou, pak přišla prohra s Belem. Já chodil 84, a i když mi trenéři říkali: ‚Hele měl bys jít 77‘, tak můj argument byl, že mám 80 – jak arogantní debil, nechtělo se mi hubnout.

Pak jsem prohrál ty dva zápasy a chtěl jsem skončit, to se mnou David Vyvážil asi půl roku nemluvil, protože jsem se fakt neukázal v gymu. Pak mi to ale začalo chybět a já se rozhodl, že udělám rapidní změnu a půjdu o dvě váhy níž, že půjdu do 73. To jsem ale nikdy nenavážil, takže jsem se vrátil do té 77 a to je prostě nejlepší váha.

Navíc mám mentálního kouče. My jsme stará škola, zápasili jsme tady na Podviňáku před dvěma tisíci lidí, všichni to respektovali a mohli jste vyhrát prohrát, ale všichni ocenili, že tam vlezete, jenže dneska je to jiný.

Hejtři, lidi, co nedoběhnou ani na tramvaj… to je další věc, která mě se*e, ty lidi jsou zlí a už mě to úplně vytáčí. Já jsem říkal, ať přijdou na trénink, že bych je chtěl vidět, protože je to strašně nedoceněný. Petr Žídek mi ale fakt pomohl, fakt jsem se to naučil a tu hlavu zlepšil díky němu. Teď jsem úplně jinde.

Míváš během přípravy nějaké pochybnosti?

Pochybnosti máš furt, to prostě sedíš doma a říkáš si, jak to bude probíhat, vizualizuješ si to, ale před zápasem jste nervózní vždycky. Já jsem ještě docela v pohodě, ráno se najím, dám si aktivační trénink, pak si jdu lehnout, já normálně spím do pěti do večera, pak se vzbudím a jdu na zápas.

Někteří kluci nemůžou moc spát. Mně dělá vždycky největší problém navážit, ale jak se najim, tak jsem v pohodě. Asi nejvíc nervózní jsem byl v KSW, když tam byl hlavní zápas Khalidov vs. Soldič, to byl obrovský turnaj a já šel v půlce karty, to byl pro mě short notice a já jsem hubnul šestnáct kilo za třináct dní, ale hrozně jsem chtěl. Já s tou psychikou díky tomu Petrovi umím bojovat. Nikdy to ale nebude takový, že vás to vůbec nerozhodí. Je důležitý to brát tak, že stejný myšlenky, co mám já, má i on.

Každý zápas začíná u boje se sebou samým. Je nějaká slabina nebo neřest, se kterou se pravidelně v přípravě pereš?

Ano, váha. To je jasný, já jsem voják, takže já ji dělám vždycky dva měsíce. Tady Kozmič mi vždycky říká: ‚Je tejden do zápasu, musím začít s dietou‘, zatímco já ji držím už dva měsíce. Já jsem vždycky hubnul třeba ze sto tří na sedmdesát sedm. Extrém, protože já vždycky po zápase žral všechno a pak přišla příprava a já všechno utnul, ale takhle to nešlo. Teď to hlídám mnohem líp, mám super váhu, za tejden bych mohl jít do zápasu. Ale stejně strašně bojuju s chutěma, chybí mi to. Není to ani tak o tom, že bych to musel mít, ale o tom, že to nesmíte.

Čtěte také: Eckerlin hodnotí Brože a srovnává ho s Apollem. Frankfurtský král se vrací k hořké porážce

Miroslava Brože uvidíme v akci už tuto sobotu. Na turnaji OKTAGON 57, který se koná ve frankfurtské Festhalle, si to Inkvizitor rozdá s německou hvězdou Christianem Eckerlinem.